Jdi a dívej se!

internet nám přináší skvělé možnosti sebevzdělávání. Kdysi jsem různě složitě sháněl filmy, které se svým obsahem alespoň trochu vymykaly běžnému komerčnímu balastu, který byl všude k dostání. Nebylo moc jednoduché dostat se k různým dokumentům, nevěděl jsem kde hledat, po čem se dívat, kamarádi/ky toho taky moc neměli. o to víc oceňuji dnes aktivity stránek jako je Anticopyright. Desítky filmů, jejich popisky, titulky - vše seřazené do kategorí a pravidelně aktualizované. Rozhodně tyhle stránky doporučuji vaší pozornosti, každý si tam jistě najde to svoje. Anticopyright

Jak vytvořit tagovací fixy

Různé potřeby a pomůcky pro street art mohou být leckdy dost drahé a vzhledem k tomu, že podle frekvence svých aktivit jich můžete spotřebovat dost velké množství, rozhodl jsem se přinést návod, jak si jeden z nich vytvořit takřka na koleni s minimem investovaných peněz. pro lidi, kteří nevládnou angličtinou na komunikační úrovni brzy přinesu jednoduchý fotonávod v češtině.

Nothing nice to say!

Nothing nice to say je jednou z punkových odpovědí na fenomén tzv. stripů, což jsou krátké, tříobrázkové komixy s vtipnou pointou, vycházející původně v novinách. Velmi známý je například Garffield či Dilbert (doporučuji všem, co se chcou pobavit na účet korporací a zaběhlé praxe v jejich podnicích).
Nothing nice to say punkového výtvarníka Mitche Clema se zabývá většinou s vtipem kriticky americkou punk/hc scénou, jejímy nedostatky, stereotypy a nešvary, ale i osobním autorovým životem. Doporučuji všem se smyslem pro ironii a hlavně sebeironii, protože věřím, že čas od času se v některém z těchto stripů můžeme sami poznat, jakkoli máme často pocit, že ve své subkultuře jsme ti nečistší z nejčistších.
Comix najdete na stránkách www.mitchclem.com v sekci comics - krom Nothing nice to say zde můžete najít například i stripy My stupid life (spíše osobnější záležitost) a další. Takže přeji pěkné čtení.

Proč tento blog?

Odpověď je jednoduchá - protože si myslím, že prostoru k "svobodnému" vyjádření není v naší kapitalistické společnosti nikdy dost a proto by měly vznikat další byť jen virtuální. Nelíbí se mi umění ve službách komerce, umění jako zboží, umění jako produkt pro masy, umění, které si můžete koupit v supermarketui a v pohodlí domova ho zkonzumovat. Rád bych přinášel návody jak na to, stejně jako zajímavé reportáže a informace. Pokud byste chtěli i vy přispět svou troškou do mlýna v boji za svobodnou realizaci svých snů a potřeb, dejte vědět.